Blog: bÝda tým poprvé na cyklotripu

V tak trochu „okurkové sezóně“ přinášíme zákulisní dění z našeho oddílu.

„Mistrovství a Poháry téměř čtyři měsíce daleko a v oblasti to nevypadá o nic lépe … Aktuální situace je taková že se možná dočkáme jednoho turnaje v každé kategorii, ale spíše ne, hold s námi oddíly nechtějí hrát … Jelikož máme Mistrovství a Poháry čtyři měsíce daleko a pak hned o týden později bez pauzy začne nový oblastní ročník, máme nezvykle mnoho času na předsezónní přípravu. Čtyři měsíce trénování bez jediného zápasu by byly asi nuda a tak po prvních čtrnácti dnech zpět v tréninkovém procesu přišlo v neděli 17. května malé zpestření.

Starší žačky a dorostenky se vydaly na první (a doufám, že ne poslední) cyklovýlet. Cílem výletu byla rozhledna Radošov za Veselím nad Moravou. První karambol nás čekal hned na začátku cyklostezky v úseku Bzenec – Bzenec Přívoz kdy v peletonu jedoucím za sebou naše nejmladší účastnice Sárinka narazila do sloupu označující stezku. Nic vážnějšího než spadený řetěz z toho naštěstí nebylo. O dva kilometry dále na prvním pit stopu jsme řešili jiný problém. Sandra má píchnuté kolo, naštěstí jen lehce, takže pravidelná kontrolní pauza s pumpičkou … Další vynucenou pauzou byl Jez u Vnorov, který jsme museli překročit. Naštěstí i ti co trpí strachem z výšek dokázali se strachem v očích a zavřeným jedním okem jez překročit.

Jízda pokračovala plynule až téměř k rozhledně. K velkému zklamání většiny se rozhledna nacházela na ne moc vlídném kopci (kupodivu rozhledna nebyla na rovině). Obdivuji tři lepší kousky, kteří kopec vyjely bez zastavení. Zbytek minimálně jednou musel sesednout ze sedla. Já sám jsem vyjel asi tři pětiny kopce než mě srazila dolů řepka … Pod rozhlednou byl pěkný altánek, takže jsme si mohli sednout, vydechnout a dát svačinu. Ti co netrpí strachem z výšek se byli kouknout na vrchol rozhledny. Já jsem skončil asi v prvním patře, když jsem se podíval pod sebe, škoda …

Podle hesla „je to sice dál, ale o to horší cesta“ jsme se oklikou přes místní vesnice vydali do zámeckého parku ve Veselí nad Moravou, kde byla další zastávka. V zámeckém parku se rozbalila deka, v cukrárně nakoupily limonády a dortíky a piknik mohl začít. V posledním úseku cesty Veselí – Vracov začala některým docházet síla. Nebylo to však špatnou fyzičkou nýbrž neznalostí kola, ono jet padesát kilometrů na jeden převod není úplně optimální, ale to se do příště naučíme. 

Všem se povedlo bez zranění (pouze s bolavým zadkem) dorazit do cíle. Po cestě jsem neslyšel žádné kňourání na bolavé nožičky, přestože to na první jízdu nebyla úplně přívětivá vzdálenost. Všichni účastníci tak zaslouží velkou pochvalu a doufám, že to nebyla naše poslední společná jízda a že se příště sejdeme v ještě větším počtu. Zvání jsou i účastníci z jiných kategorií, zejména dozor dospělých by se hodil, když někteří sprinteři s plně nabitými baterkami ujedou zbytku o kilometr.

Speciální pochvalu si zaslouží Sára, po úvodním karambolu se otřepala a jela v pohodě dál, na jedenáct let a malé kolo to byl velmi dobrý výkon!“